KNIHA: Marťan
AUTOR: Andy Weir
NÁZEV ORIGINÁLU: The
Martian
PŘEKLAD: Michal Prokop
NAKLADATELSTVÍ: Knižní
klub, 2015
Je nejslavnějším mužem na Zemi. Až na to, že není na Zemi.
Tak je to úspěšně za mnou, jedna z povinných knih roku 2015 s malým zpožděním (no jo, no jo, když se nechce, tak se nechce) dočtena. Marťana od Andyho Weira jsem měla v ruce bezpočtukrát od jeho uvedení na český trh počátkem roku 2015. Mám ji jako e-knihu, v knihovně jsem ji měla několikrát v ruce, dokonce jsem ji jednou i rozečetla a po dvaceti stránkách odložila. Ne proto, že by to byla kniha špatná, ale jednoduše proto, že se mi nestrefila do nálady. Až teď, otevřela jsem, osvěžila si prvních dvacet stran, začetla se a dočetla. Jednoduše – přišla jsem, přečetla jsem a zvítězila jsem. A mezitím už jsem viděla film, takže jsem věděla, jak to dopadne.
Na úvod se vždy oplatilo představit hlavní děj knihy, což v tomto případě nebude zas až tak třeba, o knize nebo filmu slyšel snad úplně každý. Nicméně v krátkosti – Mark Watney je členem šestičlenné posádky, která byla vyslána na Mars. Díky velmi silné prašné bouři je posádka nucena misi předčasně ukončit a Mars opustit, tentokrát bez Marka Watneyho, který se jeví jako mrtvý. Shodou šťastných náhod však Mark mrtvý není a začíná jeho boj o přežití na planetě, která k tomu rozhodně není dlouhodobě přizpůsobena. A tak proti sobě stojí houževnatý strojní inženýr a botanik a nehostinný Mars. Hádejte, kdo vyhraje?
Sci-fi mám ráda, musím na něj mít náladu, ale mám ho ráda. Navíc mám ráda knížky, co mají koule, na nic si nehrají a nedělají ze čtenáře blbce. Marťan je dějově přímočarý, plný zvratů, krkolomných technických postupů a vysvětlení, plný vzorečků (nesnáším matiku, fyziku a chemii, čili knížka přesně pro mě) a přesto se celý příběh dá shrnout pěti větami. Ono je to totiž tak mimořádně ukecané, že se doslova těšíte na chvíle, kdy se autor zrovna nevěnuje dění na Marsu, které popisuje formou deníkových zápisků Marka Watneyho, a dává nahlédnout do situace na Zemi a zbylých účastníků vesmírné mise. Ale neberte to jako výtku, ono je to prostě dobré a funguje to! Mark je super chlap, je vtipný, má to v hlavě maximálně v pořádku a umí si poradit v každé situaci. Většinu času vás štve, že mu příliš nerozumíte (sáhodlouhé popisy technických postupů, výstupů, přístupů a všeho možného), ale když už mu zrovna rozumíte, tak se bavíte. On je totiž takový vesmírný MacGyver, co nemá, to si postaví, co nefunguje, to opraví, z pár brambor vypěstuje zásobu na rok dopředu a je schopný udělat doslova z prdu kuličku. Většinu času se sami sebe ptáte, jestli alespoň polovina popisovaných věcí má reálný základ, ale jen přemýšlení nad studiem onoho problému je natolik vyčerpávající, že ho raději necháte koňovi (protože má větší hlavu) a nechali byste se autorem přesvědčit takřka o čemkoli.
Andy Weir, softwarový inženýr, programátor a teď už i spisovatel. Nadšený fanoušek A.C. Clarka, Isaaca Asimova a všeho, co se jen trochu motá kolem vesmíru. Marťana nejprve vydával jako seriál na pokračování na internetu, později jej nabídl jako e-knihu a pak už chyběl jen krůček, aby si ho všiml profesionální nakladatel a z jeho knihy se mohl stát bestseller. Andy Weir je tak trošku weird, autor knihy, která se celá odehrává ve vesmíru, totiž sám trpí fobií z létání, ale bůhví, jakby poznamenalo vás, kdyby otec byl fyzik a matka inženýrka. Stejně jako Mark umí udělat z prdu kuličku, tak Andy Weir dokázal udělat z jednoduchého příběhu bestseller, který hltají čtenáři po celém světě, a věřím, že osloví i takové, kteří se s sci-fi zrovna moc nekamarádí.
Ale zpátky k příběhu. Samozřejmě, že ani tady se nevyhneme typickému americkému klišé, kdy se ve snaze pomoci Marku Watneymu spojí takřka celý svět bez ohledu na politické či jiné smýšlení (odvěká rivalita Amerika vs. Čína musí stranou) a konec knihy nijak nepřekvapí. Ale heslo“ v jednoduchosti je krása“ má přece jen něco do sebe, i když v případě Marťana je ona jednoduchost zabalena v mnoha velmi, velmi složitých teoriích. Někdo by mohl namítnout, že postavy hrdinů jsou citově ploché, příběh postrádá dostatečné emoce a jednání hlavních protagonistů je velmi často až robotické. Ale ono to v tom vesmíru a za takových okolností asi jinak nejde. Astronauti musí zůstat za všech okolností soustředění a na to ztratit hlavu a zhroutit se, bude čas na Zemi (nač by také jinak tak dlouho trénovali, že). Za mě je to prostě dobré, když přežijete ty technické litánie, tak uznáte, že se skutečně jedná o jednu z nejlepších knih svého žánru. A film je také dobrý! A celé je to dobré! Nemám, co bych vytkla, už se sice ke knize nikdy nevrátím, abych si ji znovu přečetla (rozhodně to není tenhle druh literatury, to ani náhodou), ale jsem ráda, že jsme se potkali a strávili spolu nějaký čas.
DENÍKOVÝ ZÁZNAM: SOL 14
Našel jsem velký kontejner, nalil do něj trochu vody a přidal suché
exkrementy. Od té doby tam nosím i svoje vlastní. Čím hůř to smrdí, tím lepší
věci se dějí. Bakterie v akci!
Až sem dostanu marsovskou půdu, můžu ji smíchat s exkrementy a
rozhodit. Navrch nasypu pozemskou hlínu. Asi vám to nepřipadá jako důležitý
krok, ale je to tak. V pozemské půdě žijí desítky druhů bakterií, které
jsou nezbytné pro růst rostlin. Rozšíří se a budou se množit… zkrátka jako
bakteriální infekce.
(…)
Moje zadnice se na přežití podílí stejně jako můj mozek.
Žádné komentáře:
Okomentovat